Příběh geoparku

Před 1 miliardou let byste našli na místě Kraje blanických rytířů mělké moře. Sedimenty přinášené z pevniny byly zatlačovány do hloubek 20–150 km, kde byly díky vysokým tlakům a teplotám přeměněny na pararuly s draselným živcem, cordieritem a biotitem, hlavní složku jednotvárné skupiny moldanubika. Dnes je najdeme např. na vrchu Kalvárii nad Miličínem.
Mořské sedimenty později získávaly různé další příměsi a dávají tak základ pro vznik tzv. pestré skupiny moldanubika, které vévodí pararuly s biotitem a silimanitem, dále zahrnuje kvarcity, krystalické vápence a mramory (Jinošovské údolíVotice), erlány (údolí Brodce na úpatí Velkého Blaníku), grafitické pararuly později těžené u Psář a Všechlap.

Asi před 500 miliony let vznikly přeměnou vyvřelé horniny pod okrajem Gondwany světlé ortoruly často s nápadnou páskovanou stavbou. Charakteristickým příkladem je blanická ortorula běžně obsahující hojný turmalín a ojediněle granát, která tvoří oba Blaníky. Odkryté ortoruly můžeme pozorovat v Křížovském Štěpánovském lomu.

Asi před 390 miliony letzačíná krajinu výrazně pozměňovat variské vrásnění. Na povrchu vznikalo horstvo, zatímco spodní části kůry byly zatlačovány do svrchního pláště. Tak byly do přeměněných sedimentárních hornin zapracovány i horniny ze spodní kůry a svrchního pláště, eklogity a peridotity (jejich další přeměnou vznikly dnešní hadce vystupující na povrch u Dolních Kralovic a u Šebířova na Mladovožicku.). Tyto horniny doplnily paletu pestré skupiny moldanubika.

V průběhu následujících stovek milionů let bylo nové variské horstvo působením intenzivní eroze opět dokonale zarovnáno. Horniny moldanubika, které se v době na konci prvohor nacházely minimálně v hloubce 4 km pod zemským povrchem se dostaly na povrch a zůstávají zde dodnes jako  obnažené kořeny variského horstva.

V závěru variského vrásnění dochází k opakovanému průniku magmatu a vznikající vyvřelé horniny vytváří rozsáhlý útvar evropského významu - středočeský plutonický komplex, který zasahuje do západní části geoparku. Na území geoparku se můžeme setkat s vyvřelými horninami různých typů, od světlých žul až po tmavé syenity (Bílkovický lom a Džbány).

Od konce karbonu se Český masív nadlouho stává souší. Na zlomových systémech vzniká v moldanubiku 130 km dlouhá Blanická brázda sledující směr SSV-JJZ. Podél zlomů pronikaly hydrotermální roztoky, které daly vzniknout ložiskům zlata, stříbra a polymetalických rud.

V průběhu svrchního karbonu a na počátku permského období zde panovalo vlhké tropické podnebí a deprese Blanické brázdy se měnila v rašeliniště zarůstaná bohatou uhlotvornou vegetací. Sedimenty říčního a jezerního původu z tohoto období včetně drobné slojeantracitového uhlí zůstaly zachovány pouze v reliktech u Divišova, Chobotu a u Nesperské Lhoty.

Po zbytek permu měla krajina charakter pouště. Z tohoto období pocházejí vrstvy převážně červenavě zbarvenýchmladších permských uloženin, přenášených a ukládaných větrem.  Červený permský pískovec byl těžen u Nesperské Lhoty.

Ve druhohorách jižní část Českého masívu postupně stoupala. Výzdvih a tropické podmínky způsobily extrémní erozi. Křídové usazeniny, jinde hojné, se zde zachovaly jen výjimečně v zakleslé severní části Blanické brázdy mimo území geoparku.

V průběhu starších třetihor eroze krajiny pokračovala. Říční síť, tak jak ji známe dnes, začala vznikat v mladších třetihorách.

V dobách ledových měly zdejší řeky charakter divočících toků, kterými za povodní unášela voda poměrně hrubozrnný materiál. V průběhu poslední doby ledové z prachu vyvátého větrem ze spoře porostlých plání vznikly sprašové hlíny. V omezených rozlohách se zachovaly ve Vlašimi a u Čechova, kde dosahuji mocností do 8 m. Mrazové zvětrávání hornin moldanubika má také na svědomí periglaciální jevy, jakými jsou např. mrazové sruby, skalní útvary a kamenná moře na svazích obou Blaníků a dalších vyvýšenin.

V klimaticky příznivých dobách meziledových a hlavně v holocénu vznikaly v závislosti na rozšíření vegetace a intenzitě zvětrávání na povrchu různé typy půd (zejm. kambizem a podzol). Příznivé klima způsobilo také lokálně omezené rozpouštění a krasovění krystalických vápenců a erlánů. Jeho výsledkem jsou jeskyně a malé krasové dutiny s krápníky ve vápencích u JinošovaKožlí, v Ledči nad Sázavou a v kaňonu Brodce.