Blanická brázda

Blanická brázda byla odpradávna vstupní branou z Podunají do České země. Procházely tudy významné obchodní stezky. V Čechách se pak cesty větvily a pokračovaly dále k severu do centra české kotliny podél toků Vltavy nebo Blanice. Na ochranu těchto cest, i obchodních kurýrů po nich putujících, vznikaly v raných dobách naší historie na strategicky položených místech hradiště, hrady a pevnosti. Již v keltských dobách to byla oppida na Hrazanech nebo na Závisti a také opevnění na vrcholu Blaníku. Tradice využívání prastarých obchodních tras trvá dodnes. Není náhodou, že i v současnosti vstupujeme z Rakouska do Čech v Dolním Dvořišti, ležícím v blanické brázdě.

 

Blanická brázda - jak vypadá a kde ji hledat?

Termínem brázda se v naší geologické mluvě obvykle označuje úzká příkopová struktura, na okrajích omezená zlomy a výrazně protažená v poledníkovém směru. Pohyby podél zlomů hrají významnou roli nejen při vzniku brázdy a jejím vyplňování sedimenty, ale i v mladších dobách, kdy se brázdy stávají výraznými morfologickými prvky krajiny. Brázdy jsou významným fenoménem v prvohorní variské stavbě Českého masivu. Vyplňují je sedimenty ukládané ve velmi teplém až suchém (aridním) klimatu s občasnými srážkami. Ty podpořily krátkodobý rozvoj vegetace a s ní spojenou existenci většinou plošně omezených rašelinišť, kde se odumřelá vegetace hromadila. Z těchto organických uloženin později vznikaly sloje černého uhlí.

 

V případě blanické brázdy máme na mysli zlomové pásmo probíhající v délce přes 200 km od Českého Brodu kolem Blaníku a Tábora k Českým Budějovicím a dále k jihu do Rakouska směrem na Linz. Název dostala brázda podle řeky Blanice, která jí protéká. Šířka vlastního zlomového pásma kolísá mezi 5 až 12 km.

Krajina vlastní blanické brázdy je značně pestrá. Zatímco sedimenty severní části brázdy (na sever od údolí Sázavy) tvoří v krajině vyšší reliéf, tvar příkopové propadliny má brázda zhruba mezi Sázavou a Táborem. Nepřehlédnutelné údolí je zde místy široké i více než 20 km. Morfologie blanické brázdy v jižních Čechách je ovlivněna křížením se sníženinami třeboňské a budějovické pánve.

 

Historie vývoje brázdy je neoddělitelně spojena s ukládáním sedimentů, přinášenými vodními toky z okolních území. Sedimentární výplň blanické brázdy zachovaná do dnešních dnů však není souvislá. V severní části v okolí Českého Brodu a Kostelce nad Černými Lesy a v jižní části brázdy u Českých Budějovic mají tyto uloženiny největší rozlohu. Ve střední části brázdy je zachováno několik výskytů v okolí Vlašimi a Tábora. Na základě nalezené fosilní vegetace je řazena sedimentární výplň blanické brázdy do nejmladšího karbonu až spodního permu – to znamená do období před 300 až 290 miliony let. Největší mocnost sedimentů blanické brázdy byla zastižena vrtem ve výskytu u Tábora. Dno brázdy se zde nachází v hloubce 802,1 m pod povrchem. U Českých Budějovic bylo zastiženo pánevní podloží v hloubce 380 m, zatímco výplň vlašimských výskytů permokarbonu zpravidla nepřesahuje 50‒60 m. Pouze u Divišova nedosáhl vrt podloží ani v 90 m. Hloubku podloží brázdy v její severní části neznáme. Vrt u Přistoupimi byl ukončen v 698 m, aniž prošel celou výplní pánve. Vrtným průzkumem bylo doloženo, že výplň blanické brázdy pokračuje od Českého Brodu dále na sever a je překryta mořskými sedimenty druhohorního křídového útvaru. Na území Rakouska je pokračování struktury blanické brázdy označováno jako Rödelská linie (podle řeky Rödl) a je vyvinuto v podobě širokých drcených pásem bez prvohorní sedimentární výplně. Ještě dále na jih je brázda překryta sedimenty předpolí Alp.

 

Blanická brázda prochází přeměněnými (metamorfovanými) horninami moldanubika v oblasti mezi středočeským a moldanubickým žulovým plutonem. V jižních Čechách jsou metamorfované horniny překryty pánevními sedimenty proměnlivé mocnosti i stáří. Jednotným geologickým fenoménem, který se vyskytuje v každém úseku blanické brázdy je přítomnost paralelních tektonických poruch nebo mylonitových pásem průběhu SSV-JJV. Říkáme, že tyto hlavní zlomy sledují blanický směr. Vedle hlavních tektonických linií se projevuje mladší systém zlomů a dislokací směrů SZ-JV až V-Z. Pohyby podél zlomů a hlavně na křížení obou zlomových systémů měly za následek vznik dílčích depresí (sedimentačních pánví) vytvořených poklesy a posuny bloků zemské kůry.

 

Blanická brázda ovšem není v Českém masivu ojedinělou strukturou tohoto typu. Ještě mohutněji je vyvinuta brázda boskovická, táhnoucí se podél východního okraje Českomoravské vysočiny. Do rodiny brázd patří také jihlavská brázda. Někteří autoři považují za brázdy také úzké lineární struktury v  západočeských a středočeských karbonských uhelných pánvích.

 

Z publikace Jaroslav Kadlec: Blanická brázda, 2017. Tato publikace a tyto webové stránky vychází s podporou Ministerstva životního prostředí. Materiál nemusí vyjadřovat stanoviska MŽP.