Karel Kolman

1892 – 1962


















 

Mezi významné občany Města Trhového Štěpánova a sboru Církve bratrské Podblanicko uplynulého století právem patří Karel Kolman.  Život Karla Kolmana je vymezen narozením 26. srpna 1892 v Zahrádkách u Jindřichova Hradce a úmrtím 28. března 1962 v Trhovém Štěpánově. Jeho život v dospělém věku je naplněn velkým množstvím zájmů, aktivit i zaujetím pro život podle Bible.         

Všichni jeho předkové byli evangelického vyznání augsburského nebo helvetského. (Obě evangelická vyznání se v roce 1920 spojila v dnešní Českobratrskou církev evangelickou.)

     Jeho rodičům Josefu a Rozálii Kolmanovým se postupně narodily tyto děti:

  • Josef, který se stal učitelem a později ředitelem (1890 – 1969) působil v Jimramově, Karel, který ve svém povolání následoval svého staršího bratra (1892 – 1962) a působil v Trhovém Štěpánově.
  • Ladislav, se stal rolníkem (1895 – 1966), byl v ruském zajetí po 1. světové válce a svůj život prožil v rodných Zahrádkách.
  • František se stal rovněž učitelem i ředitelem školy (1897 – 1973) – žil v Jindřichově Hradci 
  • Blažena, provdaná Brchaňová  (1899 – 1986) byla v domácnosti a žila v Jindřichově Hradci, Anna, provdaná Kadlecová (1902 – 1984) v domácnosti, žila v Sedlištích u Jimramova, a nejmladší Marie, provdaná Němcová (1905 – 1989) rovněž v domácnosti a žila v Jimramově.

Jeho cesta za vzděláním byla velmi svízelná. Toužil studovat na učitelském ústavu, ale nedostatek peněz byl pro splnění jeho přání velkou překážkou. Chodil proto do obchodní školy, jejíž absolvování umožňovalo nastoupit úřednické místo. Stal se úředníkem v Praze, kde onemocněl ledvinovou chorobou. Tam navštěvuje pobožnosti Svobodné církve reformované (dnešní Církve bratrské) a vliv výkladů Božího Slova (Bible) ovlivnil jeho všestranně bohatý budoucí život.

Později odchází na Slovensko, kde na radu jednoho z věřících přátel navštěvuje učitelský ústav v Modre na Slovensku. Absolvoval jej jako externista s vynikajícím prospěchem a stal se na tomtéž ústavě učitelem slovenštiny. Zapojil se i do církevní služby, avšak v práci se nešetřil a znovu onemocněl, tentokrát plicní chorobou, z níž se léčil na ostrově Krku v Jugoslávii. Působil na školách v Modre, Hořicích, Nové Bani, v jihočeské Žirovnici a od roku 1928 v Trhovém Štěpánově. V této práci setrval s výjimkou krátké přestávky až do roku 1950, kdy odešel na zasloužený odpočinek. Nejprve působil jako odborný učitel a v roce 1931 byl jmenován ředitelem měšťanské školy.

V roce 1924 se oženil s Boženou Němcovou, která mu byla až do jeho posledního dne života věrnou manželkou i společnicí v práci, radosti i bolesti.

Manželům Kolmanovým se postupně narodily děti: Samuel, který vystudoval lékařskou fakultu Univerzity Karlovy a byl primářem dětského oddělení nemocnice v Rychnově nad Kněžnou. Žil se svou rodinou nedaleko Amsterodamu v Holandsku, kam emigroval po roce 1968. Zemřel v roce 2005. Druhým v pořadí byl Daniel, který se stal kazatelem a působil nejprve v Ostravě, České Třebové a v Rakovníku, odkud odešel do Spolkové republiky Německo a později do Kanady. Před několika lety v Kanadě ve státě Manitoba zemřel. Dalšími dětmi jsou dvě dcery: Božena, která se stala manželkou Pavla Kalety. Oba žijí v Trhovém Štěpánově. Mladší dcera Vladimíra se provdala za Ing. Blahoslava Marka a žije v Praze. Jsou členy sboru Církve bratrské v Praze 1 – Soukenická 15. Nejmladší syn Blahoslav vystudoval jadernou fyziku, bydlí rovněž v Praze a se svou manželkou Martou jsou členy sboru Církve bratrské v Praze 5 – Smíchově.

Trhový Štěpánov se stal místem, kde Karel Kolman působil nejdéle. Zde výrazně ovlivnil řadu žáků vynikající prací ve škole, ale rovněž zbudoval sbor dnešní Církve bratrské. Mnoho energie, píle a schopnosti věnoval osvětové práci zejména mezi mládeží, k níž měl všechny osobní předpoklady i bohaté pedagogické a osobní životní zkušenosti. Byly ovocem jeho mnohaleté práce i cest po vlasti i v cizině.

Nelze nezmínit i jeho kazatelskou činnost, k níž měl rovněž předpoklady. Svým příkladným životem ukazoval cestu k pravým vztahům člověka k člověku a člověka k Bohu. Ve svém domě, který postavil v dnešní Dubějovické ulici č. p. 50 v roce 1935, pořídil sál, v němž se dodnes scházejí věřící i hosté sboru Církve bratrské ke svým pravidelným pobožnostem.

V letech 1946 – 1947 se Karel Kolman připravoval k novému úkolu ředitele biblického učiliště České biblické práce v Kutné Hoře. Studoval na biblických školách v Londýně, Glasgowě a ve Švýcarsku. Po návratu se stává ředitelem nově založeného Biblického ústavu v Kutné Hoře, který vychoval a připravil k dalšímu studiu řadu kazatelů nejen z dnešní Církve bratrské, ale i dalších protestantských církví. Po uzavření tohoto bohosloveckého učiliště na začátku 50. let minulého století ze známých důvodů, se vrací v roce 1950 zpět do svého domu v Trhovém Štěpánově. Od té doby byl v důchodu a věnoval se nejen osvětové práci, psaní básní i knih, ale také kazatelské službě.

V březnu roku 1962 jeho nemocné srdce pravděpodobně neuneslo tlak ze strany tehdejšího režimu a uprostřed díla odchází do Boží slávy a to symbolicky na Den učitelů 28. března. Na poslední pozemské pouti doprovodili tohoto vzácného muže spolu s rodinou nejen bratři a sestry ze sboru, ale též spoluobčané, spolupracovníci ze školy i obce a po obou stranách až k dnešní Javorové ulici byla cesta lemována štěpánovským žactvem. Veliká účast při tomto rozloučení 30. března 196  v Trhovém Štěpánově svědčila o vážnosti, které se těšil Karel Kolman na Štěpánovsku. O den později, v sobotu 31. března 1962 zaplnili motolské krematorium v Praze mnozí přátelé, spolupracovníci, čtenáři i posluchači, aby slovy několika kazatelů Církve bratrské vyjádřili vděčnost za jeho život, který skutečně nebyl žit nadarmo.

Urna s popelem Karla Kolmana je uložena v rodinném hrobu v rodných Zahrádkách. Jsou v něm uloženi jeho rodiče: Josef a Rozálie, jeho bratr Ladislav s manželkou Marií, Karel se svou manželkou Boženou, Ladislav a Josef – synové Ladislava Kolmana a jejich bratranec Jan Amos.

Sluší se připomenout, že při příležitosti předání praporu obce a 50. výročí postavení školy, o jejíž vybudování se Karel Kolman zasloužil, byla mu 22. září 2001 pamětní deska. Ve vestibulu školy ji odhalil prof. Ing. Václav Klaus, CSc., tehdejší předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Návrh na odhalení desky vyšel od Ing. Zdeňka Uhlíře, štěpánovského rodáka působícího v Brně. Text navrhl autor tohoto článku. Karlu Kolmanovi se tak dostalo cti, která mu právem náleží.

V Trhovém Štěpánově pořádal historické přednášky, napsal Stručné dějiny města Trhového Štěpánova a vedl městskou kroniku. Zasloužil se o sepsání zcela nové kroniky, když původní byla neuváženým krokem téměř zničena v době jejího ukrytí v době druhé světové války. Byla to nesmírně náročná práce znovu shromáždit údaje o historii i tehdejší době z nejrůznějších písemných pramenů. Spolupracoval  s vlastivědným sborníkem „Pod Blaníkem“, do nějž přispíval svými četnými články nejen z historie, otiskoval v něm své básně i povídky, zejména pak Štěpánovského hrdinu. V místě svého působení napsal většinu svých básnických i beletristických prací, zejména historických povídek a novel z evangelické minulosti našeho národa.

Z toho, co jsme připomenuli, by mohlo vyplynout, že jeho působení v Trhovém Štěpánově bylo bezproblémové. Karel Kolman nebyl katolík a přišel do města, které mělo nejen katolickou, ale i nekatolickou (husitskou) tradici. Z počátku, jak už to bývá, měl i nepřátele, ale také sympatizanty. Nic není černobílé, vždyť i běžné denní světlo je spektrem barev a odstínů. Přesto našel podporu i u tehdejšího starosty. Situace se postupně měnila, protože Karel Kolman si vydobyl svojí poctivou prací, pravdivostí, vstřícností vůči druhým a setrváváním na biblických principech nejen uznání, ale i určitý respekt.

Klademe si otázku, proč si máme připomínat Karla Kolmana, kterého pamatují už jen ti nejstarší? Kdybychom pominuli všechny podrobnosti z jeho plodného života, tak zejména pro tyto skutečnosti:

  • Spolu s ostatními tehdejšími představiteli města se zasloužil o stavbu budovy základní školy, která i po šedesáti letech slouží vzdělávání našich dětí a vnoučat.

  • Sepsání, byť stručných, Dějin Trhového Štěpánova do roku 1918.

  • Obnova téměř zničené kroniky a vedení nové kroniky do roku 1961.


  • Založení sboru Církve bratrské a postavení domu, v něm je doposud modlitebna této církve.

Vliv jeho osobnosti na tehdejší, a možná i současný život našeho města je významnější, než si připouštíme. Přejme si, aby v budoucnu přišlo do našeho města více lidí s takovým vzděláním, rozhledem, talentem, pílí a erudicí, jakým byl Karel Kolman.

 

Stručný přehled literárního díla Karla Kolmana

Básnické dílo:

První básnická sbírka má název „Berani.“ (Berany byli označováni rozhodní a opravdoví evangelíci, kteří neohroženě hájili svoji víru.) V epických básních vypravuje plynným veršem rodinnou kroniku dvou příbuzenských rodů Brchaňů a Kolmanů v době „temna“ v rodných Zahrádkách.

Druhou básnickou sbírku s názvem „Žalujeme“ vydal Kolman již v Trhovém

Štěpánově roku 1928 vlastním nákladem a vytiskl ji Jaroslav Svoboda v Jindřichově Hradci. Sbírka obsahuje rovněž epické básně. Žaloval-li autor v Beranech na nespravedlnost a útisk v oblasti svobody vyznání, pak v této sbírce žalují a naříkají lidé, kteří trpí na následky alkoholismu.

Dále byly vydány dvě sbírky: „Mládí Kristu“ v roce 1940 a „Výkřik před půlnocí“ roku 1947. Lyrické básně jsou rovněž rozptýleny v časopisech českých i slovenských evangelických církví. Rukopisná sbírka „Dva jdeme spolu,“ sestavená autorem tohoto článku, zahrnuje lyriku z posledního období autorova života. Vyšla posmrtně jako pracovní text péčí odboru mládeže Rady Církve bratrské.
 

Větší a významnější část Kolmanovy literární tvorby zabírá próza.


Kolman je výborný vypravěč, který zaujme čtenáře, umně komponuje děj, postavy příběhů jsou živé. Ideové zaměření má trojí tendenci: náboženskou v duchu rozhodného křesťanství, národní v duchu reformačním a mravně výchovnou v duchu křesťanské etiky. Vše je přitom vyvážené a nenásilné.

Z braniborské doby čerpá látku povídka „Štěpánovský hrdina,“ která byla otištěna pouze v časopise Pod Blaníkem a to dokonce dvakrát. Jednou v předválečném a podruhé v obnoveném po listopadové revoluci. Potřetí ji vydal jako samostatnou přílohu Zpravodaj Štěpánovska.

Povídka „Krvavou stopou“ se odehrává v době husitské. Je v ní zdůrazněn příklad předků, kteří musejí již i se zbraní v ruce bojovat s nepřáteli reformace.  Účinně je představeno příkladné vlastenectví, mravní zaujetí a odhodlání bránit poznanou pravdu.

Období temna je zachyceno v povídkách „Vichřice hněvu,“ „Mladí exulanti“ a zejména „Mučednice,“ která se stala jednou z nejznámějších vůbec.

Tehdejší situaci ve společnosti zobrazují jeho menší povídky určené jednak

dospělým („Nesahejte mi do svědomí,“ 1930) jednak dětem, jimž jako zkušený učitel velmi dobře rozuměl. Jsou to povídky „Slávinka,“ o dětské víře, která dokáže vítězit i nad předčasným a bolestným koncem života. Dále je to „Nezbedník,“ o vlivu evangelia na proměnu lidské duše a „Bez lásky,“ o životě odstrčeného dítěte. Poslední dvě jmenované povídky zachycují tehdejší sociální a společenské poměry v Trhovém Štěpánově.

Povídka s misijní tématikou věnovaná životu J. Williamse má název „Mezi lidojedy,“ vyšla v roce 1941.

V pozůstalosti zůstalo zachováno několik rukopisů, které nemohly být za totality

vůbec vydány. Nepodařilo se je vydat ani v cizině a dovézt do naší vlasti. Pokusy vydat je po listopadu 1989 byly neúspěšné. Jsou to tyto tituly: „Ve stínu kříže“ vypráví o prvokřesťanské historii, „Tajemství zbořeného kláštera“ je středověký příběh z 12. století, povídky „Proti zlaté hvězdě“ a „Kacíři a povstalci“ čerpají námět z husitství. Další příběh z doby pobělohorské je nazván „Dusivý soumrak.“ Tehdejší současnost mládeže zobrazují práce „Nebyla ničí“ a „Přemožen.“

Kolman je autorem několika učebnic v jazyce českém i slovenském.

Autor článku: Jaromír Vlček. Převzato z www.cbpodblanicko.cz.


Ukázka tvorby:

 

Články: