Čertova brázda - legenda a realita

Míst, kde podle starých legend zanechal čert v krajině svou vizitku, bychom našli v Čechách opravdu hodně. Pekelné mocnosti se nevyhýbaly ani blanické brázdě. Právě naopak. Nejvýraznější stopu zde zanechal pekelník v podobě vyorané Čertovy brázdy - širokého úvozu, táhnoucího se v délce 21 km mezi Chotouní a Sázavou. Čert tu samozřejmě nepracoval dobrovolně a už vůbec ne s radostí. K práci jej přinutil opat sázavského kláštera sv. Prokop. O životě tohoto světce se dovídáme z Letopisů Mnicha sázavského z roku 1177 a ze svatoprokopských legend, pocházejících z 12. a 14. století. Prokop se narodil někdy kolem roku 970 právě v Chotouni. Když získal vzdělání v Uhrách a ve staroslovanské škole na Vyšehradě, odešel poustevničit do jeskyně u Sázavy. Jak už to ale v našich končinách bývá, jeskyně byla obydlena čerty, které bylo třeba vypudit. To se Prokopovi nakonec podařilo a jednoho si dokonce ochočil a přinutil jej pracovat. V roce 1032 potkal Prokop u Sázavy knížete Oldřicha, který tu poté založil klášter se slovanskou bohoslužbou a Prokopa ustanovil jeho prvním opatem. Po smrti 25. 3. 1053 byl opat Prokop v roce 1204 kanonizován jako prvý český světec svatořečený v Římě.   

Podle pověsti tedy sv. Prokop oral pole s pekelníkem zapřaženým do pluhu s cílem zkrotit ďábelské zlo a přinutit jej dělat něco užitečného. Při tom společně vyorali i hlubokou čertovu brázdu. Není vyloučeno, že orbu opakovali několik let po sobě za účelem brázdu prohloubit. Nasvědčovala by tomu poloha dvou studánek na koncích brázdy v Chotouni i v Sázavě. Nad tou chotouňskou jsou zobrazeni v zápřahu pluhu dokonce čerti dva. Mezi místním lidem se vypráví také pověst o tom, že pekelník musel na zádech nosit kameny a trámy na stavbu sázavského kláštera. Po práci relaxoval sv. Prokop tím, že hrával na pláních nad řekou kuželky. Čert musel poražené kuželky sbírat a jeho úkolem bylo také světci přinášet velký balvan, který se často při házení zakutálel až do koryta Sázavy.

O Čertově brázdě se v minulosti psalo jako o přírodním útvaru, roklině, která vznikla na zlomech omezujícím blanickou brázdu na východní straně. Možnou roli zlomové tektoniky při vzniku některých částí Čertovy brázdy připouští i kronikář M. Štědra. Hlavně ale brázda podle tohoto znalce plnila v neolitu (před 6 tisíci roky) roli jakési pravěké dálnice, sloužící jako pracovní a obchodní stezka. Vedla ze Sázavy, kde se těžil krystalický vápenec na výrobu dekorativních náramků, na sever do Polabí. Průběh několika možných tras Čertovy brázdy lze sledovat na mapách například na. Pojmenování Čertova brázda se každopádně poprvé objevuje až v období baroka a souvisí s rozvíjením kultu sv. Prokopa. Na topografických mapách prvního vojenského mapování z 60.

let 18. století Čertova brázda chybí. Označení nalezneme až v josefském katastru z roku 1873 a poté i na mapách druhého vojenského mapování z let 1812‒1819.

Čertova brázda začíná na severním okraji Sázavy.  V úseku mezi Sázavou a Radlicí (opět pěkný příklad místního názvu v souvislosti s oráním) Čertova brázda zhruba sleduje zlomové omezení blanické brázdy. Na digitálním modelu reliéfu jsou dobře patrné části této jizvy v krajině. Úvozy 1 i 2 na obr. 47 jsou vyhloubené ve spádnici svahu a je obtížné si představit, že by byly vytvořeny vodou proudící po dně údolí. Není vyloučeno, že tyto přímé úvozy by mohly být pozůstatkem po těžbě písku a štěrku, vytvořeného rozdrcením a zvětráním hornin podél zlomů omezujících blanickou brázdu v těchto místech. Jednalo by se pak o jakési neobvyklé pískovny, kde místní lidé vybírali materiál pro použití na stavbách. V případě úvozu č. 2 je také na obr. 47 dobře vidět, že jižní část rýhy je zavezena odpadem. V dalším pokračování na sever se Čertova brázda větví a již nekopíruje zlomové omezení blanické brázdy. Většina údolí a roklí je zde modelována erozní činností proudící vody místních toků. Dna údolí bývají často vyplněna svahovými sedimenty, do nichž jsou zahloubena koryta potoků. Nic nenasvědčuje tomu, že by úvoz byl vykopán nebo alespoň upraven člověkem, jak předpokládají někteří badatelé. Proto až na výjimky, lze Čertovu brázdu (respektive Čertovy brázdy) považovat za přírodní jev. Tím se ovšem nevylučuje, že těmito údolími procházeli od nepaměti obchodníci, řemeslníci a jiní poutníci.

 

Fotografie:

Svatý Prokop oře s čertem Čertovu brázdu. Vyobrazení z roku 1699.

Kaplička s vyobrazením sv. Prokopa s čertem na jižním začátku Čertovy brázdy u Sázavy. 

Fragmenty úvozu v jižním dílu Čertovy brázdy mezi Mělníkem a Mošticemi.

 

 

 

 

 

Čertova brázda – jižní díl, severně od obce Mělník. Úvoz vzniklý možnou těžbou rozvětralých hornin.

 

 

 

 

Čertova brázda – jižní díl, severně od Benátek. Eroze vodního toku ve svahových sedimentech vyplňujících dno Čertovy brázdy.  

 

Z publikace Jaroslav Kadlec: Blanická brázda, 2017. Tato publikace a tyto webové stránky vychází s podporou Ministerstva životního prostředí. Materiál nemusí vyjadřovat stanoviska MŽP.