Emil Longen

(* 29. 7. 1885 v Pardubicích, † 24. 4. 1936 v Benešově)


Emil Artur Longen byl pseudonym Emila
Artura Pittermanna


Byl to člověk výjimečný nejen svoji výškou, ale právě šíří uměleckých aktivit. Výška mu přinesla umělecké jméno, pod kterým je známý. Emil Artur byl synem JUDr. Pittermanna a užíval pseudonymu Longen. S rodiči se v ranném dětství přestěhoval do Vlašimi do domu čp. 264 v Pláteníkově ulici (dnešní Podblanické ekocentrumČSOP Vlašim). Poté studoval gymnázium v Benešově. Spektrum zájmů měl široké, ale již od mládí měl nezkrotnou povahu, což se projevovalo často zcela osobitými mladickými žertíky. Touha po divadle brzy přerostla ve snahy malířské, kde se zdálo, že se Longen našel. Studium na Akademii výtvarných umění v Praze od roku 1904 mu bránilo, ale nezabránilo, v účasti na výstavě avantgardní skupiny Osma v roce 1907, kterou inicioval. Nakonec však byl ze školy vyloučen pro absenci, když se vrátil opožděně z cesty po Itálii. I tak byl pověřen po skončení světové války zcela mimořádným úkolem. Pro Památník odboje namaloval z bojišť čs. legií ve Francii osmnáct obrazů.

Naplnění však hledal v jevištní práci doma i v cizině, převážně jako kabaretiér. Po návratu ze zahraničí založil roku 1920 v Praze Revoluční scénu, kde režíroval, hrál a také pro ni napsal desítky her a výstupů. Uvedl a režíroval zde v roce 1921 první dramatizaci Haškových Osudů dobrého vojáka Švejka. Avantgardní umění vycházelo od nekonvenčně žijících umělců, tzv. bohémy, mezi kterou patřil Emil Artur Longen. Stýkal se tak mj. s Jaroslavem Haškem či se svoji pozdější ženou Xenou, o kterých napsal biografická díla. Naopak Longenovi věnoval po jeho smrti životopisný román Franta Sauer. Všestranně talentovaný umělec spolupracoval s Vlastou Burianem, a to nejen jako herec, scénárista či dramaturg, ale také navrhoval pro jeho divadlo scénické výpravy. Dodnes můžeme některá díla, ke kterým napsal filmové scénáře sledovat. Dlouho jistě nezapadnou například filmy C. k. polní maršálek, Hrdinný kapitán Korkorán nebo Anton Špelec, ostrostřelec. Zajisté je to pro Burianovo herectví, ale také zásluhou Longenových scénářů. Když psal o Vlastovi Burianovi, tak pojednání nazval Král komiků. Emil Artur Longen se prezentovala prací pro divadlo a film nejen svým herectvím, ale i režií a dramaturgií. Často těmto činnostem předcházela jeho práce co by dramatika, scénáristy, překladatele či výtvarníka scény. Víme, že psal do novin, ale také romány, maloval a známe i jeho ilustrace. Právě pro široký a ve své době nekonvenční moderní umělecký projev můžeme o Longenovi hovořit jako o mimořádném člověku své doby.