Zlatodůl Roudný

Roudný se nachází asi 10 km jihozápadně od Vlašimi v pahorkatině s vrcholy kolem 500 m n. m. Zvlněný reliéf krajiny byl vymodelován především erozí toku Blanice a jejích přítoků. Ložisko zlata vzniklo v silně tektonicky postižené zóně zlomů na západním okraji blanické brázdy. Má tvar trojbokého hranolu uklánějícího se pod úhlem 50° k severozápadu. Okolí Roudného tvoří pararuly s biotitem a sillimanitem se zavrásněnými ortorulami a průniky žil i větších těles aplitů a pegmatitů. Na severním a západním okraji ložiska byly do pararul zavrásněny polohy a čočky granátických a pyroxenických hornin charakteru skarnů a erlanů. Po mineralogické stránce vykazuje ložisko poměrně monotónní asociaci nerostů. Hlavní složkou zrudnění je masivní šedobílý až šedomodrý křemen s vtroušeným zlatem, arzenopyritem a pyritem. Chalkopyrit, markazit, galenit a sfalerit se vyskytují vzácněji. Z nerudních minerálů je doložen dolomit, vzácněji kalcit, baryt, fluorit, ilmenit a skoryl. Pouze křemen, pyrit, arzenopyrit a zlato se vyskytují ve více generacích. Ze čtyř generací pyritu jsou pouze dvě zlatonosné. Drobně krystalovaný silně zlatonosný arzenopyrit 1. generace vznikal v těsné asociaci s pyritem 1. generace. Arzenopyrit 2. generace je hrubozrnnější a rovněž zlatonosný.

Samotné zrudnění má podobu rozvětveného žilníku, tvořeného jednou centrální křemennou žílou a systémem dalších žil, odžilků a čočkovitých těles. Žilník vytváří nepravidelný hranol sklánějící se pod úhlem 50‒60° k severozápadu. Okolní hornina je tvořena biotitickou pararulou. Největší koncentrace zlata se vyskytují podél zlomů omezujících ložisko. Zlato se vyskytuje v přirozené slitině se stříbrem (67 % Au a 33 % Ag), označované jako elektrum. Mikroskopické elektrum je většinou rozptýleno v křemeni a zlatonosných sirnících. Velmi vzácně byly nacházeny i plíšky a drátky velké 5 až 10 mm. Zlatonosnost hlavní žíly a žilníku silně kolísá i na vzdálenost několika cm od 1,5 g Au na tunu rubaniny do maximální zjištěné hodnoty 10,3 kg Au na tunu. Nejčastěji se však pohybovala v rozmezí 2‒25 g Au/t. V době nejintenzivnější těžby bylo do roku 1922 v závodní laboratoři provedeno minimálně 100 tisíc analýz rudy. Extrémně vysoké koncentrace Au přes 1000 g/t (označované jako uraganní obsahy) nebyly v některých úsecích ložiska vzácností. Původní zdroj zlata by se mohl nacházet v zemském plášti desítky kilometrů hluboko pod zemským povrchem. Nasvědčují tomu zjištěné zvýšené obsahy prvků platinové skupiny – platiny, rhodia a paladia. Do nadložní zemské kůry se zlato dostalo v průběhu finálních fází variského vrásnění v hydrotermálních roztocích podél zlomů blanické brázdy. 

Naučná stezka Roudný vede 4,5 km prostorem bývalého zlatodolu. Jejích 15 zastavení, která doplňují infopanely pro děti a dobové fotografie představují zdejší těžbu a zpracování zlatonosné rudy.

 

Mapa:

 

Fotografie:

Vertikální profil ložiskem zlata v Roudném. Černé linie v žilníku reprezentují ohraničující zlomy promítnuté do horizontální roviny.

 

Izolinie obsahů zlata v dole Roudný v úrovni 200 m pod zemským povrchem. Tečkovaně – průběh zlomů ohraničující rudní ložisko.

Vzorek zlata z Roudného. Velikost drátků zlata 10 mm. Sbírka VŠB Ostrava, Foto: A. Hoffman.

 

 

Naučná stezka Roudný vede 4,5 km prostorem bývalého zlatodolu. Jejích 15 zastavení, která doplňují infopanely pro děti a dobové fotografie představují zdejší těžbu a zpracování zlatonosné rudy. Foto: P. Jakubův.

Z publikace Jaroslav Kadlec: Blanická brázda, 2017. Tato publikace a tyto webové stránky vychází s podporou Ministerstva životního prostředí. Materiál nemusí vyjadřovat stanoviska MŽP.